archiv 2012/13

 

Jak jsme si užili sedmičku? Podívejte se

Holky ze sedmiček vyhrály přehazovanou na druhém stupni :-)

Zdolali jsme tisícovku - alespoň někteří

V září jsme si předsevzali, že si budeme zaznamenávat počty stran všech přečtených knížek. Naším cílem bylo zdolat tisícovku, tedy přečíst tisíc stran. Rozhodně to nebyl lehký úkol, a tak není divu, že jsme neuspěli všichni. Ale pochvalu si zasloužíme, každý se snažil podle svých možností. Podívejte se, kdo jsou největší čtenáři u nás ve třídě.

 

  Zdoláváme tisícovku - VII.B
    počet přečtených stran   šk. rok 2012/2013
1. RŮŽIČKOVÁ Barbora 7.270
2. TVRZNÍK Radek 2.400
3. TVRZNÍK Matěj 1.648
4. RYBÁŘOVÁ Veronika 1.633
5. SCHOVÁNEK Jan 1.454
6. ŠÁMAL Martin 1.371
7. VITOUŠEK Daniel 1.299
8. PAVLIUK Ivanna 1.037
9. PEŠKOVÁ Eliška 850
10. PLECHÁČKOVÁ Nikola 772
11. VONDRÁČKOVÁ Tereza 692
12. SLUKA Václav 687
13. TVRZNÍKOVÁ Kristýna 597

 

INFORMACE O TŘÍDĚ:

POROVNÁNÍ TŘÍDY ZA PRVNÍ POLOLETÍ PODLE KAZEŇSKÉHO SEŠITU  celkové výsledky zde

Nejlepší: Barča, Eliška, Terka, Vašek, Dan

  • jako třída se účastníme sběru papíru. Skončili jsme na třetím místě a vydělali si tím hezké peníze.
  • na třídních schůzkách (16.10.) po vzájemné dohodě budou k dispozici zadání písemek z matematiky na webu (O nás - Zaměstnanci - Mgr. Altmanová Květa)
  • zbylo 16,- Kč na žáka z Hubertky. Peníze jsme dali do třídního fondu.
  • dohodli jsme se, že budeme pokračovat ve spoření do třídního fondu. Desetikorunu vybíráme do desátého dne v měsíci. Kdo zaplatí později, za každý den je 1,- Kč penále. 

ZE ŠKOLNÍHO ČASOPISU TUČŇÁK

Představujeme VII. B

V každém čísle budou představeny dvě třídy, které náhodně vybereme a stručně představíme. Chtěli bychom to pojmout zábavně a doufáme, že s námi budete spolupracovat. Bude to formou pohledu žáků a pohledu třídního učitele. A teď vám představujeme třídu VII. B. Třídní učitelka je Lenka Tichá. A dohromady ve třídě je 22, z toho 9 holek a 13 kluků. Nejvyšší té třídy je Vašek Sluka a nejmenší je Pepa Le Dinh s Danem Vitouškem. Žáků s modrýma očima je 5, s hnědýma 12 a se zelenýma 5. Nejdelší vlasy ze třídy má Ivanka Pavliuk, naopak nejkratší má Radek Tvrzník. Ve třídě máme 21 praváků a 1 leváka. Polovina třídy dojíždí do školy.

A teď už otázky, na které nám odpověděla třídní učitelka a žáci.

1) Redakce: Kdo podle vás nejlépe kreslí?

Odpověď učitele: Moje třída nemá úplně nadání na Vv, asi jsou po mně. Ale myslím si, že na písmo je nejlepší Týna a na kreslení Matěj.
Odpověď žáků: Matěj Tvrzník

2) Redakce: Kdo podle vás nejlépe zpívá?

Odpověď učitele: Doufám, že neurazím pěvce kluky, ale odpovídám, že holky. I když na raftu zpívali i kluci a jak :-)
Odpověď žáků: Bára Růžičková

3) Redakce: Kdo je podle vás největší sportovec?

Odpověď učitele: Matěj a Barča 
Odpověď žáků: Míra Havlík

4) Redakce: Jaký hudební žánr převládá ve vaší třídě?

Odpověď učitele: Tak to jsem úplně mimo. Ale tipnu si: Rock
Odpověď žáků: Rock

5) Redakce: Jaký předmět je podle vás nejoblíbenějším předmětem třídy?

Odpověď učitele: Zeměpis. A jestli ne, tak si mě nepřejte :-)
Odpověď žáků: Zeměpis

6) Redakce: Jaký je podle vás nejlepší zážitek (akce) třídy? 

Odpověď učitele: Užili jsme si všechny akce mimo školu, ale školní výlet byl nej.
Odpověď žáku: Školní výlet

7) Redakce: Kdo je podle vás nejvšestrannější žák třídy?
Odpověď učitele: Tady nemusím vůbec přemýšlet. Rozhodně Barča. Má spoustu kroužků, zájmů a vše dělá na 100%. Jde jí učení, je kamarádská, prostě fajn.
Odpověď žáků: Bára Růžičková
8) Redakce: Víte, jaká je zvláštnost vaší třídy?
 Odpověď učitele: Pikachu
Odpověď žáků: Honza Vojtěcký

 

NAŠE AKTIVITY: FOTOALBUM NAŠÍ TŘÍDY

ŠKOLNÍ VÝLET - PLESKOTY

 

NĚMECKO (8. - 12.4.13´) -  Co se nám nejvíce libilo...

Barča: My sedmáci jsme byli minulý týden v Německu na výměnném pobytu. Měli jsme plno různých aktivit a her. Teď vám v pár řádcích napíšu smysl hry, kterou jsme hráli a která mě i zaujala… Hrálo se s GPS a byla to taková orientační hra. Rozdělili jsme se do družstev a dostali jsme GPSky. V těch už byla předem nastavená trasa. Teď už nám jenom zbývalo naučit se zacházet s GPSkou. Když už jsme to trochu začali chápat, mohli jsme vyrazit na cestu. Samozřejmě to šlo lépe klukům, my nejsme takové technické typy. Když jsme si nastavili cíl, kompas na GPSce nás dovedl k místu, kde jsme si nastavili další cíl, ke kterému se chceme vydat. Ještě před cestou jsme dostali listy papíru, na kterých byla taková malá nápověda a celé vysvětlení trasy. Naštěstí i v češtině… Postupovali jsme docela rychle a neztratili jsme se. Nejhorší to bylo, když jsme si do GPSky měli zadat sami cíl s pokladem. To jsme trochu bloudili po lese a zdlouhé chvíle jsme si zazpívali naše falešné písničky. Asi jsme vystrašili celý les!!! Zadat cíl do GPSky  nešlo ani jednomu družstvu. Všichni jste se vydali k paním učitelkám a řekli jsme jim, že se nám nějak  nedaří. Paní tlumočnice našemu družstvu trochu pomohla a zadala nám náš POSLEDNÍ cíl. Tím byl poklad. Ještě chvíli jsme bloudili po Qerxenlandu, než jsme našli poklad. Nakonec nám ale štěstí přálo a my jsme se radovali, že jsme našli poklad.. . Všichni jsme čekali nějaké sladkosti nebo něco takového. Ale smysl pokladu byl úplně jiný. Když jsme si chtěli něco vzít, museli jsme tam také něco dát. Ale to nevadilo… Byla to taková zábavná a z mého pohledu i zajímavá a naučná hra. Moc se mi to líbilo!!!

Radek: Nejvíc se mi líbil aquapark Trixi, kde jsme jezdili na tobogánu, byli v sauně, venkovním bazénu. Venku zrovna pršelo, takže voda byla teplá, ale venku byla zima. Když jsme byli na tobogánu, tak jsme jezdili po dvou a pak na nás přišel plavčík a díval se, tak jsme začali jezdit normálně.

Nikča: V úterý 9.4.2013 jsme pekli chleba. Já a pár holek jsme pekly sezamový a docela se nám povedl. Samozdřejmě jsme si musely na sebe vzít kuchyňské zástěry. Nasypaly jsme mouku, do mouky jsme udělaly důlek a do důlku jsme nalily rozdělené droždí s vodou. Chvíli jsme to nechaly odležet a potom jsme tam přilily mléko a nasypaly jsme tam sezamové semínka, přidaly jsme sůl a cukr. Potom jsme to zamíchaly a spojily do velkého oválku, na povrch jsme nožíkem udělaly tři čáry a nechaly jsme to nakynaut. Když to nakynulo, tak jsme to daly do pece. Potom, když jsme měly čas, ochutaly jsme ho a žasly jsme, že se nám tak dobře povedl.

Eliška: Ve čtvrtek jsme jeli s dětmi z německé školy do dinoparku. Cesta nám trvala asi 1,5h.Když jsme dorazili do dinoparku, tak nám paní učitelky daly vstupenky a orientační mapy. Dinopark byl velký, tak jsme dostali na 3 hodiny rozchod.Viděli jsme velké i malé dinosaury a na ty malé jsme se mohli posadit a sáhnout. Dále jsme v dinoparku viděli pračlověky v životní velikosti. V dinoparku také byli různé prolízačky. Když jsme si prošli celý dinopark, tak jsme jeli zpátky. Cestou nám autobus zastavil u obchodního centra, kde jsme měli hodinu rozchod. Poté jsme se sešli všichni u autobusu a jeli jsme zpátky do Querxenlandu.

 

Martin: Mě se nejvíc líbil Teambuilding, protože jsme spolupracovali jako tým. Byly tam různé překážky nebo úkoly. Nejvíce se mi líbil úkol dostat se z břehu moře přes ostrovy na druhý břeh. Bylo tam pět ostrovů a tři různě dlouhé klacky. Nejdříve jsme museli vymyslet taktiku, jak jse dostat na druhý břeh, když jsme ji vymyslely, tak mohl vyrazit první. Ten první musel odhadnout dálku ze břehu k ostrovu a vzít klacek, který by odpovídal té dálce, když ho vzal tak ho musel zasadit na ten první ostrov a poté zasadit na ten břeh a takhle se to dělalo do chvíle, dokud nedorazili všichni do cíle. Bylo to hodně o rovnáze a spolupráce týmu.

 

 

NELYŽAŘI TAKÉ ZDOLÁVALI HORU

Zatímco polovina třídy si užívala zimní sporty na lyžařském výcviku, my, kteří jsme zůstali ve škole, jsme také zdolávali horu, a to Ještěd. Během hodin ČJ, M, Z, Inf a Vv téměř celý týden jsme ve skupinách pracovali na projektu Ještěd. Četli jsme, počítali, hledali na mapě, kreslili rozhlednu, vytvářeli prezentaci a psali pověst o Ještědu. Ve středu jsme dokonce měli zdolat Ještěd po svých, ale kvůli sněhové kalamitě jsme se museli spokojit jen s výletem pod Ještědem. 

 

Pověst o Ještědu 

Jednou tenkrát u Ještědu se procházel Pán lesa. Říkalo se mu tak proto, že v lese žil sám a málokdy kolem prošel nějaký člověk. Jednou, když pán lesa prozkoumával stezku, kterou nikdy neviděl (té stezce se říkalo kouzlená, ale to on nevěděl), tak mu přes cestu přeběhla lesní panna. Zakopla a upadla, pán lesa ji pomohl. Za to mu poděkovala a dala mu do ruky lesní kámen. A utíkala pryč. Pán lesa nevěděl, k čemu mu bude, ale na památku si ho schoval do kapsy a pokračoval v cestě….Na cestě najednou potkal čerta, který mu nabídl, že mu splní tři přání. Pánu lesa to bylo divné, že mu to nabízí zadarmo a nic za to nechce. Přesto nabídku přijmul. První přání si přál bochník chleba. Hned se do něj s chutí zakousl. Druhé přání si přál nůž, protože ten svůj nedávno ztratil a potřeboval ho, aby si udělal třísky na topení. Třetí přání nevěděl jak využít a tak řekl čertovi, že až ho bude potřebovat, tak 3x  zapíská. O dva dny poté šel pán lesa stezkou, kde byly nastražené pasti od pytláků. Do jedné spadnul a nemohl se z ní dostat. Hned si vzpomněl, že u čerta má ještě jedno přání a zapískal. V tu chvíli se před ním čert objevil a z pasti ho vytáhl. Čert ale najednou řekl: „Snad sis nemyslel, že ty tři přání byly zadarmo, chci tvou duši!“ Pán lesa se zlekl, šáhl do kapsy mezitím, co se k němu čert přibližoval. V kapse ucítil kámen a hodil ho po čertovi. Najednou se zablesklo a čert zkameněl a stala se z něho skála jménem Pudl, která dodnes stojí v okolí Ještědu.

Napsala: Eliška

 

VÁNOČNÍ NOCOVÁNÍ (18. - 19. 12. 12´)

Z úterý 18. 12. na středu 19. 12.  VII. a VIII.  třídy nocovaly ve škole.  Naše třída se sešla před školou v půl páté. Bylo nás tam jenom šest, ale později přišli všichni.  Šli jsme si uvařit večeři. Měli jsme tortily s masem a zeleninou. Moc jsme si pochutnali. Poté jsme chtěli jít do haly, ale bylo plno, tak jsme se šli projít po skoro spícím městě.  Vrátili jsme se a šli  do haly. Byla tam s námi i VIII.A. Jedna půlka hrála fotbal a druhá basketbal. Když jsme se vrátili z haly, zahráli jsme si ping- pong. Kdyby jsme  hráli po dvojicích, trvalo by to dlouho. Tak jsme si zahráli obíhačku. Každý jsme si počítali počet svých dosažených bodů. Samozřejmě že vyhráli ti starší. Vrátili jsme se do tříd a následovalo karaoke v IT. Zazpívali jsme si docela známé písničky. Většinou české, ale byly i anglické. Když jsme dozpívali, měli jsme jít spát. Ale nemohli jsme usnout, tak jsme si chvíli povídali. Ale přesto na každého padla únava a usnuli jsme. Ráno nás probudily většinou paní učitelky. Ke snídani jsme měli čerstvé rohlíky s nutelou. Moc jsme si pochutnali. Začali jsme si balit a už přišli i ti, kteří tu nenocovali. Rozbalili jsme si dárky  a šli jsme se do pohádky koukat na film „Milionář z chatrče“. Někteří se dívat nechtěli, tak šli dodělat zbytek tortil. Po skončení jsme uklidili třídu, rozloučili se, popřáli si krásné Vánoce a šli domů. Toto nocování bylo hezké. Spali ve škole jenom ti, kteří si to zasloužili -  za odměnu, takže nás nebylo tolik. U všeho, co jsme dělali, byla legrace a to musí být. Moc děkujeme učitelům, že toto nocování pro nás uspořádali!!!

Napsala: Barča

 

MIKULÁŠSKÉ ČTENÍ

Na Mikuláše jsme si připravili dárek pro mladší spolužáky. Žáci se rozdělili do několika skupin, každá skupina si připravila čtení nějaké pohádky a doprovodné otázky a úkoly. Po úvodním vysvětlení a rozdělení úkolů žáci pracovali na projektu ve svém volném čase. Kromě nacvičení čtení a připravení otázek k textu si také připavili Powerpointové prezentace s úkoly na interaktivní tabuli, vyrobili odměny, nakoupili bonbónky, někteří učili písničku, někteří měli na sobě pohádkový kostým, nebo dokonce hráli divadlo. 5. 12. místo hodiny ČJ se skupinky rozběhly do předem domluvených tříd potěšit žáčky 1. stupně. Všichni se vrátili nadšení, ale i s poznáním, že úspěch před žáčky se dostaví pouze po důkladně promyšlené přípravě. Hned jsme napsali dopis třídním učitelkám z 1. stupně a prosili je, aby nám napsaly, jak se jim a jejich žáčkům naše čtení líbilo. Odpovědi, někdy psané, někdy kreslené, nás moc potěšily a mnohé sedmáky ještě více utvrdily v tom, že by si to moc rádi zkusili ještě jednou. Všechny sedmáky, kteří se učastnili tohoto projektu, velmi chválím za dobře odvedenou práci.

 

MARTINSKÉ LUCERNIČKY

V hodině výtvarné výchovy jsme si každý vyrobil lucerničku, kterou teď svítíme při některých hodinách.

 

 

 

 

ZDOLÁVÁME TISÍCOVKU

Nenechte se zmást, nečekají nás žádné turistické ani horolezecké výkony. Na začátku roku jsme se shodli na tom, že pokud chceme lépe a snáze rozumět psaným textům, měli bychom více číst. A tak jsme si stanovili nemalý cíl - každý z nás se pokusí zdolat za tento školní rok 1000 přečtených stránek. Toto jsou naši nejlepší "horolezci".

 

 

 

 

 

EKOLOGICKÝ POBYT - HUBERTKA  3. - 4.10.2012

    Ve středu 3. 10. jsme se pomalu začali scházet před školou. Když jsme už konečně byli všichni, tak jsme šli na autobus. Byl dost narvaný a my jsme museli stát. Moc příjemné to nebylo. Cestou jsme nabrali ještě kluky ze třídy, kteří bydlí na horách. Vystoupili jsme na nádraží v Liberci a spěchali jsme na vlak. Cestou ve vlaku už to bylo lepší.    

     Vystoupili jsme v Bílém Potoku pod Smrkem, kde na nás už čekal vousatý a milý pán, kterému jsme později začali říkat Honza. Pověděl nám co a jak. Naložili jsme batohy do auta a podle mapy jsme se vydali pěšky na chalupu Hubertku. Byl to velký výstup, ale zvládli jsme to!!! U chalupy jsme si vzali batohy a rozdělili se do pokojů.

      Po vlastním obědě jsme se vydali na Smrk. Cestou nám Honza pověděl něco o vzniku drahokamů… Na Smrk nám to chvíli trvalo. Asi v půlce cesty byl pramen mládí. Na vrcholu Smrku jsme vyšli ještě asi 115 schodů na 20 -ti metrovou rozhlednu. Byl to krásný výhled do údolí. Nahoře jsme udělali několik fotek. Ze Smrku jsme šli přes Tišinu, kde jsme si mohli přelézt pár skalek. Viděli jsme i skalní hrnec, který po staletí tvořila voda. Pokračovali jsme dál na Hubertku a cestou jsme šli přes skály, kde se schovával český lid před francouzským vojskem pod vedením Napoleona.

      Konečně jsme se vrátili k Hubertce. Dali jsme si večeři a dostali jsme výklad o třídění a recyklaci odpadu. Protože jsme zlobili, museli jsme psát test. Večer jsme se šli projít. Paní učitelky a Honza se nám schovali. Když jsme je našli, tak říkali, že jsme byli  dost hluční, ale prý jsme na to, že jsou pryč, přišli brzo. Když jsme se vrátili z vycházky, Honza s paní učitelkou Eichlerovou nám ukázali dva country tance. My jsme se je naučili a bavilo nás to. Ve 23 hodin byla večerka a šli jsme spát.

      Ve čtvrtek jsme se nasnídali a vyrazili jsme na dřevo. Vašek, Honza a Martin sekali a my jsme nosili. Strávili jsme tam asi jeden a půl hodiny. Po výborném obědě jsme se vydali nafotit pár fotek do soutěže ve školním časopisu. Sbalili jsme si a vyrazili jsme na cestu. Ani se nám nechtělo, protože to bylo hezké. S batohy jsme se vydali na vlak. Cesta byla dobrá, šlo se z kopce. Ve vlaku jsme viděli i rozčileného průvodčího, protože jeden pán si nekoupil jízdenku a jel načerno. V Liberci na nádraží jsme měli zase asi jenom 5 min. na přesun.  Tentokrát už jsme si v autobuse sedli. Dojeli jsme do Dubu a šli jsme domů.

      Pobyt se nám líbil a užili jsme si to asi hlavně proto, že jsme byli celá třída. Také musíme poděkovat všem třem dospělákům, kteří se o nás bezva starali a vymysleli nám zajímavý program. Měli jsme hezké počasí a odpočinuli jsme si od školy…

 

Co jsme prožili v šestce? VIDEO

 

Kdo nás učí:

Lenka Tichá – zeměpis, informatika, výchova ke zdraví, občanská výchova

Květa Altmanová – matematika, fyzika

Petra Blahovcová – český jazyk, anglický jazyk

Věra Horáčková - německý jazyk

Vladimír Chlup – anglický jazyk

Matěj Hodač - dějepis

Dana Škodová – přírodopis, ekologické činnosti

Kateřina Kotrbatá – výtvarná výchova

Zdena Růžičková – člověk a práce

Matěj Hodač, Helena Kaulfussová – tělesná výchova

Marcela Famfulová – hudební výchova